Pulzní diagnostika

Pulzní diagnostika je jedním z nejsilnějších diagnostických nástrojů. Pomocí naslouchání pulzů na obou našich zápěstích si dokáže lékař vytvořit jasný obrázek o našem aktuálním stavu orgánů i celého organismu – a to i před propuknutím nemoci.

Umění naslouchat našemu pulzu bylo a stále je klíčem k rychlému a úspěšnému zjištění různých neduhů a nemocí. Na základě pulzní diagnostiky dokázali lékaři už dříve stanovit preventivní i nápravné kroky k uzdravení, včetně správné životosprávy, stravy, detoxikace, nebo užívání vhodných bylinek.

Narozdíl od moderní pulzní diagnostiky zaměřující se na kardiovaskulární systém se lékaři ve středověku snažili na základě pulzu posoudit celkový energetický stav organismu.
Tato metoda se vyvíjela konzistentně od Hippokrata až po Ch. W. Hufelanda. Písemné zprávy máme o deseti základních druzích pulzu, které se projevují ve třech možných kvalitách, např. pulz dlouhý/krátký, horký/studený atp.

Lékař zkoumá pulz pacienta. Již ve starověkém Řecku lékaři vyšetřovali viditelný nebo hmatný puls. Rozlišovali mezi zdravým pulzem, nadměrně bušícím pulzem, třesoucím se a křečovitým pulzem. Tepová frekvence se měřila pomocí vodních hodin. 

Popsány jsou i poetické rarity jako je červovitý, mravenčí, gazelí, pilovitý, vlnící se pulz nebo pulz připomínající myší ocásek.

Pulz terapeutovi odpoví pouze na takové otázky, které mu položí

Zjednodušenou pulzní diagnostiku byl dříve schopen provádět prakticky každý lazebník. Teprve po pečlivém měření a zkoumání se pacient odebral na svou proceduru. Někdy bylo na základě nezdravého pulzu nutné provést na místě pouštění žilou. To kromě lazebníků prováděli i tzv. puštěníci.

Pulzní diagnostiku může na sobě provádět každý. Je jen otázkou času a tréninku, jak kvalitní odpovědi ze svého tepu dokáže vyčíst.

Chápání pulzu je ve světovém kontextu velmi odlišné:

• Tradiční čínská medicína chápe pulz jako tok energie.
• Ájurvéda ho analyzuje na základě poměrů tří dóš.
• Tradiční evropská medicína pak zkoumá pulz z pohledu rytmu a melodie. 

Jak důležitou roli hrál pro středověkého člověka rytmus, můžeme uvidět na příkladu tzv. guidonské ruky. Jedná se o pojem z oblasti hudby. Jakýsi mnemotechnický systém pro zpěváky při zpěvu z listu. Zatímco my vnímáme rytmus v hudbě jako samozřejmost, naši předkové si na něj dlouho zvykali. Do původně bezrytmické hudby se začal zavádět až v souvislosti se zpívanými texty. 

S láskou k vašemu zdraví