Diagnostika v Tradiční evropské medicíně (TEM): Jak to probíhalo dříve?

Diagnostické metody lékařů minulé doby se nám dnes mohou jevit jako zastaralé. No řekněte sami: nechat se oťukávat žhavým železem –⁠⁠⁠ ano, tak se dříve zjišťovaly reakce těla na tepelné podněty. Zírat doktorovi bez mrkání do očí, dívat se, jak analyzuje, respektive ochutnává vaši moč. To nezní zrovna lákavě. Dnes Tradiční evropská medicína používá modernější postupy, ale stále se inspiruje mnoha staletími osvědčenými principy.

O co víc hygienické a bezbolestné je, když si u lékaře sednete na židli, on si vás prohlédne zpoza stolu a diagnóza je na světě. 

Dříve to tak snadné nebylo. Aby se ve starověku a středověku lékař dobral nějaké diagnózy, bylo zapotřebí hodně šťourání, vyptávání, mačkání a zkoumání všech tělesných otvorů. Troufám si tipnout, že tehdy nebylo žádné téma tabu. U stolu se běžně mluvilo o potížích s vyměšováním, první sex u dvora probíhal za asistence mnoha svědků. Docela běžné bylo i vytahování močových kamenů, což za použití tehdejších nástrojů musela být veliká lahůdka.

A co víc. Neexistoval internet a pacienti vůbec nebyli předem připraveni. Dnes často přichází rovnou s návrhy na možné diagnózy a pan doktor se nestačí divit.

Naši předkové neměli k dispozici žádné převratné diagnostické metody nebo nástroje. A přesto existovali lékaři a uzdravovali nemocné. Museli se ovšem spoléhat více na svůj vlastní úsudek, na pozorování a zkušenosti z podobných případů. Pomoc hledali především v přírodě, ti nadanější později i v alchymii.

Celostní pohled na jedince podle TEM

Při diagnostice se lékaři zaměřovali v první řadě na konstituci pacienta – tady je rozdíl oproti dnešku. Nemoc jako taková byla tajenkou, ke které vedla hodně dlouhá křížovka – přečtěte si, jak ji dříve doktoři luštili celostnim pohledem na jedince podle Tradiční evropské medicíny. 

Osvědčenými metodami se TEM inspiruje dodnes 

Do dnešních dnů si z diagnostiky Tradiční evropské medicíny můžeme vzít mnohé. Naučit se vnímat tělo celostně, hledat příčiny v životním stylu, pochopit, jak se vnitřní nerovnováha projevuje navenek naší nespokojeností. K tomu všemu – světe div se – můžeme i dnes dojít pomocí pulzní diagnostiky, irisdiagnostiky, obyčejným pozorováním vlastního jazyka nebo analyzováním odpadních produktů svého těla.

Sv. Hildegarda nabízela univerzální radu: „Abyste byli zdraví, udržujte své sliznice stále teplé a vlhké.“ 

To je z pohledu humorální nauky pochopitelné, ale dnes? Zapátrejme v paměti a vzpomeňme si, jaké to je, když nás škrábe v krku, nemůžeme se vysmrkat nebo nás pálí oči, žáha a další ne úplně příjemné tělesné zóny. 

Tato rada z 12. století je překvapivě velmi aktuální. A to je důvod, proč nás Tradiční evropská medicína bude inspirovat stále.

S láskou k vašemu zdraví