Celostní pohled na jedince

Při diagnostice se dříve lékaři zaměřovali v první řadě na konstituci pacienta – tady je rozdíl oproti dnešku. Nemoc jako taková byla tajenkou, ke které vedla hodně dlouhá křížovka.

Dnešní „Pane doktore, mám kašel…” by tehdejšího lékaře pravděpodobně urazilo. To je přece zjevné a nemusí se mu to hlásit. Důležité ale je, jak se pacient k tomuto stavu dopracoval. Tam totiž leží i řešení celé záhady.

Pokud si vezmeme na pomoc humorální nauku o čtyřech temperamentech, musíme si vždy dávat pozor, abychom tuto typologii temperamentů neposuzovali povrchně. Škatulkování nikomu neprospívá. I přesto nám však jednotlivé znaky a psychologické rysy napoví hodně.

Jak říká ostatně Bohumil Jukl v našem videu: „Hodně se dozvím už podle toho, jak člověk otevře dveře.”

video ytb

Nikdo samozřejmě není jen zemský živel –⁠⁠⁠ melancholik, nebo jen vzdušný živel –⁠⁠⁠ sangvinik. Vždy v sobě máme všechny temperamenty v různých poměrech. Dokonce ani melancholici s výraznou převahou zemského živlu nejsou neustále depresivní, skleslí a pesimističtí. Obávaná černá žluč, melancholera, tvoří v každém z nás pouhý dílek v mozaice naši duševní i tělesné rovnováhy. A kdyby chyběla, to by byl tanec.

Achillovou patou západní medicíny se časem stalo jednostranné zaměření na fyzikální nález. Ten však tvoří jen viditelnou část nemoci. 

Měřitelné změny v těle nemohou definovat celé spektrum naší aktuální nepohody

S objevem buňky a sestrojováním přístrojů upadala původní lékařská nauka stále více v zapomnění a medicína se vydala cestou pokroku doslova hlava nehlava. 

Tradiční evropská medicína naproti tomu nabízí celostní pohled. Diagnostika se zaměřuje na hledání souvislostí, stejně jako tomu bylo dříve. Pro naši představu, jakým způsobem dřívější diagnostik pracoval, nám pomůže sv. Hildegarda z Bingenu. 

Tato první uznaná psychosomatička ve svých středověkých spisech popisuje, že nadměrné jídlo a pití, destrukce životního řádu a emoce jako je hněv, netrpělivost a strach, mohou vést ke vzniku nemoci. 

Jaké možnosti tedy využívali lékaři v dobách minulých?

Opírali se především o pečlivé pozorování všemi smysly. Ani čichání k otevřeným ranám nebylo výjimkou a přinášelo informaci o aktuálním stavu těla.

Základem byl rozhovor s nemocným. Zjišťovala se anamnéza, jak pacient žije a žil, jaké má možnosti změny. Takového rozhovoru se často bez zábran zúčastnila celá rodina. V případě panovníků to byl široký ansámbl přihlížejících. A to i u témat vysoce intimních.

Mezi nejčastější metody TEM patřily a stále patří: 

• Pulzní diagnostika
• Diagnostika z jazyka 
• Irisdiagnostika 

S láskou k vašemu zdraví