Diagnostika z jazyka

Jazyk byl odpradávna vnímán jako vnější zrcadlo vnitřního těla. Co vidíme v dutině ústní, to bychom viděli v našem tlustém střevě. Zkušený diagnostik byl schopen vypozorovat nesoulad v organismu od jícnu přes srdce až po střevo. Jazyk je při diagnostice posuzován z pohledu tvaru, barvy a povlaku.

V dobách, kdy neexistovala moderní zařízení jako např. rentgen, CT vyšetření či magnetická rezonance, používali tehdejší lékaři jiné způsoby ke zjištění zdravotního stavu orgánů. Jednou z dodnes používaných metod je diagnostika z jazyka.

Každý, kdo porozuměl tajemstvím jazyka, mohl odhalit známky nemoci a nerovnováhy v těle, o nichž pacient nemusel ani vědět. Jazyk sloužil jako taková mapa vnitřních orgánů: 

• Špička jazyka: orgány umístěny výše v hrudi (plíce a srdce)
• Střed jazyka: orgány uprostřed trupu (játra, žlučník a žaludek)
• Zadní strana jazyka: orgánům ukryté hlouběji v těle (střeva, močový měchýř a ledviny)

Každá abnormalita na jazyku poskytuje vodítko k tomu, aby se našel původ nerovnováhy v těle. Zkušení lékaři díky tomu pak najdou vhodný způsob, jak ji léčit a jak znovu v těle nastolit balanc. 

Lékaři posuzovali jeho tvar, barvu, povlak a rýhy, ale tím to nekončilo. Jazyk představoval i další, sofistikované zdroje informací. Umožňuje totiž řeč. Tím dával lékaři mocný nástroj k odhalení, co se děje v pacientově hlavě – jaké se mu honí myšlenky, jaké pociťuje emoce a co ho trápí. 

Metody Tradiční evropské medicíny totiž odpradávna dobře pomáhají i tam, kde západní lékaři označují příznaky za psychologické a psychosomatické.

S láskou k vašemu zdraví