Školská medicína vs. Tradiční evropská medicína

Odkud se vzala dnešní podoba univerzitní medicíny? Co přesně studovali předchůdci našich lékařů? Dějiny evropské medicíny jsou napínavé stejně jako dějiny válek nebo bojů o trůny.

Dnešní školská medicína – naprostá špička v akutní péči je často bezmocná u chronických pacientů

Školskou medicínou v současnosti rozumíme konvenční, vědeckými postupy ověřenou medicínskou teorii a praxi, která staví na ověřování faktů pomocí experimentů. Její kořeny ale samozřejmě tvořila původní – tradiční západní medicína, kterou dnes nazýváme Tradiční evropská. Moderní lékařství západního typu má základy v přírodních vědách – biologii, chemii a dalších – a léčit nás mohou jen vystudovaní specialisté a specialistky, kteří jsou schopni stanovovat detailní diagnózy a cílit léčbu až na buněčnou úroveň.

Právě díky základu v přírodních vědách a laboratorním pokusům objevuje školská medicína stále nové a nové nemoci, proti kterým musí, logicky, vyvíjet léky. Pro příklad nemusíme chodit daleko, stačí si vzpomenout, co a jakým směrem hýbalo naším světem v uplynulých několika letech. Viry a bakterie jsou velmi odolné živé organismy, je tedy přirozené, že se budou množit a mutovat i v nejhorších podmínkách. Mnoho zapomenutých nemocí se objevuje v nových kontextech znovu a my lidé potřebujeme mít jistotu, že nás neohrozí. 

Ovšem už antičtí filozofové člověku vštěpovali, že odpovědnost za své zdraví má výhradně on sám. V křesťanství se tato odpovědnost rozšířila i na okolí člověka, resp. na celý svět.

Současní (potenciální) pacienti se rozhodují mezi touto odpovědností a předáním důvěry do rukou lékaře, který by měl vždy konat v zájmu pacientova nejvyššího dobra. Ale to může být často problematické – slepě důvěřovat někomu, kdo zkoumá každičký projev nemoci odděleně od celku, kdo nemá kapacitu zajímat se o náš život a prostředí, ve kterém žijeme. Vkládat své naděje do někoho, kdo nás na základě analýzy přístroje nebo laboratoře napasuje do několika latinských termínů, kterým nerozumíme.

Tradiční evropská medicína (TEM) kráčí cestou klidu a trpělivosti. Pátrá po příčinách a pacienta vede k odpovědnosti za vlastní zdraví

Tradiční evropská medicína vychází z evropského myšlenkového modelu a v současné době je nejvíce rozšířena v Německu, Rakousku a ve Švýcarsku, kde s ní setkáme i na vysokých školách. Člověka nazírá celostně – pozoruje souvislosti a kontext jeho života, prostředí, vztahů apod., nejedná se o terapeutickou metodu, ale člověk, který si je vědom toho, že vznik nemoci má kořeny v jeho minulosti, chápe léčení jako proces, na jehož konci čeká plné uzdravení.

Dnešní verze TEM se zaměřuje hlavně na předcházení nemocem a na nacházení ztracené životní rovnováhy. Učí opět naciťovat naše tělo a pozorovat signály, kterými navenek projevuje jeho nesoulad. Lidem přináší jednoduché návody na podporu sebeléčení a posílení imunity (pomocí bylin, vyvážené stravy, vodní terapie atd.). Navíc je srozumitelná, promlouvá k nám naší mateřštinou.

Pracuje s pojmy jako:

• životní síla – vitalita 
• trávicí oheň – archeus
• posilování životního řádu  
• čas jako léčivý faktor

Ačkoliv se to v přetechnizované době nezdá, tak žijeme v neoddělitelném spojení se čtyřmi přírodními živly. Ty jsou také východiskem pro čtyři temperamenty, se kterými TEM při určování diagnóz pracuje živly a temperamenty: vzdušný sangvinik, vodní flegmatik, ohnivý cholerik a zemský melancholik. S dispozicemi pro každý z nich se už narodíme (ale ano, v průběhu času se mohou částečně proměnit), a když je necháme přirozeně řídit náš denní rytmus, najdeme onu kýženou životní rovnováhu.

S láskou k vašemu zdraví,

Pavla