Tradiční evropská medicína pro každý den

Představte si sochu antického Davida.
Dnes na něj pohlížíme jako na ideál zdravě vypadajícího atraktivního muže. Ideál, kterého dosáhneme leda dřinou ve fitness centru s pomocí osobního trenéra a nekonečnou nabídkou aplikací na sledování životosprávy a denního rytmu. Přiznejme si to: naši předci mívali výrazně lepší fyzickou kondici, s níž jde obvykle ruku v ruce duševní pohoda. Ale hlavně, předešlé generace se snažily o uchování stabilního fyzického fondu pro přežití v každodenním životě.

Možná namítnete, že v současné době dosahujeme nejrůznějších rychlostních a silových rekordů. To je pravda. Pokud sportovec celý život nedělá nic jiného, než že trénuje. Otázkou je, nakolik je tento přístup prospěšný komplexnímu pohledu na zdraví.

Naši předci se snažili o uchování stabilního fyzického fondu pro přežití v každodenním životě. Jejich tehdejší standard je ideálem dostupným jen za cenu dřiny ve fitku. Takto to má dnes společnost nastavené.

Dnešní medicína si zakládá na důkazech, které považujeme za „pravdivé a správné“. Vědci takřka denně přicházejí s průlomovými objevy. Ale vysvětlete to devadesátiletému člověku. Za svůj život zažil několik různých limitů pro měření hladiny cholesterolu nebo krevního cukru. Zmíněné důkazy a měření se zpřesňují a tím se neustále mění. Laik není schopen tento pokrok sledovat a je odkázán na bezmeznou víru ve znalosti svého lékaře.

Tolik protichůdných informací o škodlivosti mléka nebo aspirinu za posledních dvacet let. Přemíra vědeckých informací od určitého momentu nepůsobí důvěryhodně. Proti bolesti hlavy si nakonec stejně pomůžeme studeným obkladem, čerstvým vzduchem a správnou životosprávou. Přitom stačí poslouchat vlastní tělo. Protože ono je vždy v přítomnosti. Symptomy vnímáme tady a teď.

I předchozí generace si dobře uvědomovaly důležitost prevence. Ta je základním prvkem Tradiční evropské medicíny. Pokud jsem na správné cestě, nic mě nemůže rychle vyvést z rovnováhy, která je klíčovou hodnotou TEM.

Už jste někdy slyšeli od lékaře větu: „Vaše teplota s tím problémem ale nemá nic společného!“

„Že vás pálí oči? To s vaší nemocí vůbec nesouvisí. Zajděte si někdy k očnímu.“

Opravdu…?

TEM nevidí nemoc jako sled lineárních příčin a následků. Pozoruje její působení a význam v rámci celého organismu. Z tohoto pohledu neexistuje nemoc, která postihuje jen jediný orgán. A to dokonce ani tehdy, pokud jsou symptomy lokalizovány. Vždyť šikovný fyzioterapeut, ke kterému přicházíte s bolestí palce, se na něj ani nepodívá, zamyslí se a sáhne vám nejdřív mezi lopatky.

Znalosti našich předků byly často neprávem zatlačeny do pozadí a my jsme k nim bohužel na krátkou dobu ztratili přístup. My, dědicové Aristotela nebo Galéna, jsme zapomněli o své poklady pečovat. Dnes se tímto směrem obrací nejen vědci nebo lékaři, ale i špičkoví kuchaři, kteří pochopili, kudy vede cesta k osvědčenému umění žít zdravý život. 

Tradiční léčitelské znalosti jsou dnes dostupné v podstatě komukoli. TEM používá levné a regionálně dostupné prostředky. Učí jednoduché metody, které posilují samostatnou péči o zdraví a usnadňují domácí péči. Podporují vlastní odpovědnost za své zdraví.

Předávání tradičních metod se v posledních desetiletích velmi změnilo. To, co se dříve předávalo ústně v rodinách nebo z učitele na žáka přímou výměnou, se nyní dále profesionalizuje v nejrůznějších kurzech. Pro samé novinky jsme zapomněli na staré dobré babské recepty.

Nejnovější studie ukazují pozitivní účinky TEM nejen na udržení kondice člověka, na vztah se sebou i s okolní přírodou. Dokonce i nesmyslné odčerpávání finančních zdrojů z ekonomiky je významným tématem TEM. Nikoli však příliš populárním mezi farmaceutickými firmami. 

Používání pár běžných bylin a koření, práce s obklady a zábaly a nastolení řádu v denním životě je pro současného člověka téměř nadlidský úkol. V záplavě informací postupně ztrácíme důvěru ve své schopnosti. Ztrácíme přirozený rytmus dne, roku i života.

Ve skutečnosti je péče o sebe a o své blízké jednodušší, než si myslíme. Základem není nic jiného než selský rozum. Ten nám kupodivu nebyl nadělen až pro chvíle, kdy je nám ouvej (kde mám prášek?). Naopak je k dennímu použití. Udržujeme kontakt se svým tělem hlavně tehdy, když se cítíme zdraví. Jen tehdy víme, co je v případě nemoci náš cílový stav.

S láskou k vašemu zdraví 🌿

Pavla